Sebral jsem tuhle skvělou větu Charlesi Bukowskimu, neboť o to jde: pořád mi někdo říká, co si mám myslet, jak si to mám myslet, co už si mám nemyslet a jak mám psát – pořád mě někdo vychovává. „Ale jo,“ já na to. „Pojďme zkusit, co snesu. Mě taky zajímá, kam až ohnu hřbet. Zajímá mě ta zkušenost našich otců...“ Ale je to slabé. Nejsem jako oni. Startuju dřív, běsním dřív, křičím dřív. Zato vytrvaleji. Může za to dávná svoboda devadesátek. Zažrala se mi příliš do srdce.
Každý křičí jinak. Já to mám takhle: „Dámy a pánové, dovolte mi představit Vám současného spisovatele pana Jaroslava Haška a jeho zbrusu novou povídkovou knihu Ústav ryzích radostí!“
Ne, nezešílel jsem. Vtip je v tom, že jsem sestavil svůj vlastní výbor z jeho povídek. A jen jsem zíral. Vypadl ze mě úplně jiný Hašek, než ten obvyklý. Zapomeňte na ožralu, bohéma a šťastlivce, který náhodou napsal jeden z největších románů všech dob. Tenhle je pracant, brilantní satirik, ví, co chce a umí rozesmát nahlas. Píše pro normální lidi, rozumí jim a štve ho to samé, co štve nás dnes. Naučil mě, že blbcům nesmíte ustupovat. Nikdy.
A když už jsem byl v tom křiku, který otvírá brány k jindy nesplnitelným snům, vyšvihl jsem pilotní knížku edice Horory roků. Mám klasické horory rád, od doby kdy jsem ve třinácti přečetl knihu Alfred Hitchcock ponúka príjemné zimomriavky, vím, že je chci dělat, tak tady je č. 1 – Arthur Shenk, Chřestot kostot. Je to spíš takový dárkový bonbónek, hrůzostrašná lidová severoamerická vyprávění sebraná americkým Karlem Jaromírem Erbenem, do češtiny půvabně přeonačená Karlem J. Benešem, ovšem k Vánocům a ke startu edice se hodí skvěle.
Z tiskárny jsem přivezl dotisk svého Sexpopu – kdo někdy dostal kopačky o Vánocích, měl by zbystřit, neboť víte, jak to má s těmi Vánoci Janek Ledecký... Tak já to mám přesně opačně. Kopačky jsem dostal pod stromeček hned dvakrát. Dnes (řečeno s Adinou Mandlovou) se tomu již jen směji – a vy můžete taky. Je to breviář směšných lásek, které jsme prožili všichni. Já je prožil v devadesátkách. Kolíky na kopačkách tehdy měly holky pořádné...
A když už křičíte – neomezujte se. A ač peněženka kňučí a děti vyhrožují, že na vás zavolají Barnevernet – stojí to za to. Něco se ve vás změní. Jste pak měkčí, pozornější. Tak hezké Vánoce.
A ať jsme slyšet!
Váš Bohuslav Vaněk (Úvalský)
P.S. Stále platí, že všechny nabízené knížky seženete pouze zde. Jsme malí, zato v pohybu. Dole máme dva vánoční benefity, tak je využijte!
Úvodník září(cí): „Možnosti člověka jsou větší než jeho odvaha“ zde
