/ BOHOROVNÉ HORORY / ukázka

Magie dle demiurga (Arthura Rimbauda)

Arthure — z konečné tys tísně — plísním já si sotva dopisem vidoucímu (v-bodu-tom-tnu)! Do bot bratřích po starších smrtí se stejně nikdy nevejdu (kamizolka-že-by-svěrací-zkázy) — zas už znovu?!
S každým švihem nebeského švihadla o zem — jasně ač všechno též jsem už řek (štěstí-neštěstí-láska-manželství-kytička-hubička-dítě-nemoc-smrt!) — není stále znamení to být dost na ustavičnost připraven. 

Arthure — na co taky?! Není o co vleže stát! V plen nehne brvou ani neklidné (jedna-dvě-tři-čtyři-pět-ty-opustíš-tento-svět!). Na onen — ten který stále nemá jméno. 

Míchám už magickou si mordmast cestou na sabat: mandragora — bolehlav — miřík — mák — blín — hadí krev. Jsem dávno natřikrát vyryt jako kořen — omyt ve víně — jhem pojmenován — i třikrát vykřiknut — a zase zahrabán (kámen-vidle-motyka-že-se-tě-smrt-netýká?). Pěním krev!

Arthure — který posílal jsi slova svá jako meteority zkázy do vlastních stop na této zemi (piky-piky-na-hlavu-že-na-babu-šibeniční-nehraju!). K čemu bezhlavý je kat? Kápí v káp! Neexistuje žádné poslední. I já cítím takové v sobě krátery a navazuji uzlovým na ně písmem dalších činů — bez příčiny těch. Myslel dlouho jsem — že stav (ani-to-ani-ono) — opravdový je vrchol. Ale je jenom to další pád. Propasti totiž jsou bez zábran! 

Co nikdy nepovstalo — ustavičně se hroutí. Jediné kouzlo rozrušování smyslů umí měnit hmotu na prach. Duch pod škraboškou — že by šalba a klam? Taky bacha! Aby bych tvůj nehonil — chiméru nihil. Nic nás nesvírá — jen se setřít! Na cucky času nezbývá (čí-oči-pro-pláč)? Vysán jsem až do morku kostí zdviže (jako-kaput-katapult)! Skapu tak — ani muk.

Arthure — ty — který vytrhl sis ještě zaživa jazyk — protrhl abys jednou provždy panenskou blánu věčného mlčení. Slovem orals propasti — nikdo z kterých se nevyhrabe jako z orálního hrobu. Sypký proto jsem sotva i já tak tělesně v přesýpacích těch hodinách — které čísi nikdy ruka neotáčí. Nač skuhrat tu tedy mám o hrobové ticho tak? Když lze z plných plic spílat si pod drny!

Arthure — jako ty pochopil jsem boj i já na frontách všech (a-taky-jak-bolí-mír-vtělení-chtěl). I dobrovolně že když zavřu mordu — sejme mě to stejně na hřbitově — nesmiřitelně jako tebe ,

zpět na horory zde