Bolavá (a bolící) žena

(ukázka z knihy)


„A co budeš teď s dětma dělat?“ zeptal jsem se naštvaně. Chyba. Hned ji zachytila.
„Najdu jim novýho tátu,“ pokrčila rameny. Mělo to být rozhodné a zároveň nezúčastněné. Podávala to jako tak samozřejmou záležitost, jako je návštěva hypermarketu, kde vám otce připraví na míru a dovezou bez poplatku až za první dveře. I když jsem věděl, že je to divadýlko, slyšet tohle z úst ženy, jíž jsem chtěl umřít v náručí, bylo už příliš. Kecl jsem si na bobek a chytil se kočáru. Její bodyguardí kámoška vypustila z loubí dlouhý kouř. Můj syn tam rozpačitě stál a jen se díval, jak jeho otec kleká do sněhu, jak se zmenšuje, jak prohrává sebe.
„Cože?“ řekl jsem otřeseně.
„No jistě? Co si vůbec myslíš?“
Dostala mě. Viděl jsem toho jejího dárce spermatu, jak ji mlátí v kuchyni, zatímco v ložnici vříská jejich fakan a moje dcera a Exova dcera jsou strachy podělané a zamčené v děcáku. Viděl jsem, jak ji její amygdala právě oslepila a teď ji žene do šuplíku pro velký dortový nůž, jak dopaminy vylétávají z buněk, jak uprostřed stříkající krve, křiku dětí, řevu zaskočeného chlapa, formuje Marianina extáze nový, větší a temnější Měsíc poskytující vlídné trvalé zatmění...
Ale teď to bylo jiné: Mariana byla právě na vrcholu, já nejníž. Oči mi zaplavily slzy. Moje malá Nataška si mě prohlédla svýma ubulenýma očima.

---

Zbytek je v knize zde