Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč (11,28 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem

Úvod » » Agenda Nářez brouků » Dobrouk

/ Dobrouk

(osudy knihy)


Za brouky může Jiří Suchý, Voskovec s Werichem, Emanuel Frynta, Karel Plíhal, T. R. Field, Josef Skupa, Vlasta Burian, Vodňanský se Skoumalem a ti druzí, kteří tak líbezně rozmontovávali a přeskládávali češtinu, že jsem z toho byl v mládí celej tumpachovej.

Forma nářezu vznikla náhodou. To se nejprve vyfasuje zápisník ve tvaru čtverce, jde se na výlet v polobotkách, utrží se puchejř, sedne se na zem a v rozzuření se sepíše protestsong: Krajino blbě unylá, dovol mi vlézt na záda a brouzdat od Lokte až po Kost. Pak se přimaluje brouk, an táhne velikou urvanou hlavu kočky. Jako že se dokočkoval. A hned k tomu přibude druhý nápad: „Zvyk je železná košile,“ mrumlal rytíř a pral prádlo pilníkem... Návod je to jednoduchej, jen má tu chybu, že ne každýmu funguje.

Název vznikl rovněž náhodou. Ploužili jsme se v létě 1989 s vojínem „Šurdou“ Juríčkem do kasáren s vědomím přetažené vycházky, rozčilovali nás nalétávající chrousti a on najednou prohlásil, že dozorčímu útvaru taky předvede „Nářez brouků“. Zručně jsem doplnil „na palouku“ a bylo to.

(Výtržnost se nakonec nekonala, protože dozorčího donesli asi hodinu po nás zcepenělého borovičkou z hospody v Brodě a my jsme až do tří hledali jeho kalhoty – ale slogan jsem si zapamatoval a bylo to to nejlepší, co mi vojna dala.)

Nářezy jsem vymýšlel už na polygrafické škole (1984-1988), abych pobavil přátele a sbalil nějaké spolužačky. To první fungovalo. Po vojně jsem v tom pokračoval ještě čtyři roky. Blbnuli jsme s češtinou na srazech básníků o sto šest, přeskládávali ji, stavěli na hlavu a moje Nářezy letěly od uší do uší.

Když jsem založil Krásné nakladatelství, brouci šli na vydání jako můj nejnáročnější kousek: rozlezli se přes dvě stě devadesát stran. No a jejich první vydání (a následné dotisky) vyřešila jednou pro vždy knihárna. Veselou příhodu pod názvem Čím víc pitomec prodá, tím víc je na nule najdete zde.

+++

Ale jednu radost mi Brouci způsobili doslova výjimečnou: poslal jsem jeden výtisk do Semaforu. Po letech mi zazvonil mobil. Volal mi Jiří Suchý. Řekl mi, že mi chce oznámit, že Brouci v Semaforu prosperují, že jsou citováni a že mi za ně děkuje. Tak to jsem opravdu pyšnej.

---

zpět k Broukům zde