Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč
skladem
naše cena 220 Kč
skladem

Úvod » » Agenda Nářez brouků » Dobrouk

/ Dobrouk

(osudy knihy)


Za brouky může Jiří Suchý, Voskovec s Werichem, Emanuel Frynta, Karel Plíhal, T. R. Field, Josef Skupa, Vlasta Burian, Vodňanský se Skoumalem a ti druzí, kteří tak líbezně rozmontovávali a přeskládávali češtinu, že jsem z toho byl v mládí celej tumpachovej.

Forma nářezu vznikla náhodou. To se nejprve vyfasuje zápisník ve tvaru čtverce, jde se na výlet v polobotkách, utrží se puchejř, sedne se na zem a v rozzuření se sepíše protestsong: Krajino blbě unylá, dovol mi vlézt na záda a brouzdat od Lokte až po Kost. Pak se přimaluje brouk, an táhne velikou urvanou hlavu kočky. Jako že se dokočkoval. A hned k tomu přibude druhý nápad: „Zvyk je železná košile,“ mrumlal rytíř a pral prádlo pilníkem... Návod je to jednoduchej, jen má tu chybu, že ne každýmu funguje.

Název vznikl rovněž náhodou. Ploužili jsme se v létě 1989 s vojínem „Šurdou“ Juríčkem do kasáren s vědomím přetažené vycházky, rozčilovali nás nalétávající chrousti a on najednou prohlásil, že dozorčímu útvaru taky předvede „Nářez brouků“. Zručně jsem doplnil „na palouku“ a bylo to.

(Výtržnost se nakonec nekonala, protože dozorčího donesli asi hodinu po nás zcepenělého borovičkou z hospody v Brodě a my jsme až do tří hledali jeho kalhoty – ale slogan jsem si zapamatoval a bylo to to nejlepší, co mi vojna dala.)

Nářezy jsem vymýšlel už na polygrafické škole (1984-1988), abych pobavil přátele a sbalil nějaké spolužačky. To první fungovalo. Po vojně jsem v tom pokračoval ještě čtyři roky. Blbnuli jsme s češtinou na srazech básníků o sto šest, přeskládávali ji, stavěli na hlavu a moje Nářezy letěly od uší do uší.

Když jsem založil Krásné nakladatelství, brouci šli na vydání jako můj nejnáročnější kousek: rozlezli se přes dvě stě devadesát stran. No a jejich první vydání (a následné dotisky) vyřešila jednou pro vždy knihárna. Veselou příhodu pod názvem Čím víc pitomec prodá, tím víc je na nule najdete zde.

+++

Ale jednu radost mi Brouci způsobili doslova výjimečnou: poslal jsem jeden výtisk do Semaforu. Po letech mi zazvonil mobil. Volal mi Jiří Suchý. Řekl mi, že mi chce oznámit, že Brouci v Semaforu prosperují, že jsou citováni a že mi za ně děkuje. Tak to jsem opravdu pyšnej.

---

zpět k Broukům zde