Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč
skladem
naše cena 220 Kč
skladem

Úvod » » Agenda Zabrisky » Napsali o Zabriskym

/ Napsali o Zabriskym

Výběr z recenzí a ohlasů (1999–2010)

 

BVÚ: Zabrisky (1999)


Zabrisky je román o spisovateli bloudu, vyprávěný spisovatelem vypravěčem pod neúprosnou taktovkou neviditelného spisovatele vševěda, román opírající se o skutečnost, že manipulace s fakty je zřejmě jedinou hybnou silou v postmoderní mediální společnosti a že z tohoto uondaného světa mechanicky vyvěrá realita virtuální, onen anonymní a bezejmenný kyberprostor a další zcela nové a nepoznané fenomény. (…) Zabrisky se může stát kultovním románem generace dnešních rychle stárnoucích dvacetiletých a třicetiletých. Stejně jako všech těch, kdo včera přísahali nebo dnes přísahají na Viana, Tarantina, Eca či Lynche, u nás se sluší být tím, kdo je ochoten přísahat na Vaňka-Úvalského.

Vladimír Novotný, Nové knihy č. 5 /2000

 

+++

 

Vaněk-Úvalský nás tímto světem (nutno říci, že naším) provází lehce, s nadsázkou a humorem. Má smysl pro hru s jazykem. Autor dokáže s úsměvem přejít i morbidní situace, z nichž většina je nad to úplně absurdní.

Anonym, časopis Betty 4/2000

 

+++

 

Bohuslav Vaněk-Úvalský se v románu Zabrisky odvážil na druh textu, který zatím nezpracoval ani Michal Viewegh, totiž na napínavý příběh z drsného prostředí. Bez happy endu. (...) Takže ještě jednou – co je Zabrisky? Lehké čtení pro náročné. Na hranici mezi dvěma krajnostmi literatury úspěšně vybalancovaný román.

David Hájek, Lidové noviny 1.2. 2000

 

+++

 

Nuselský bard a roztomile zlobivé dítko naší současné literatury má za ušima, a tak ví, že za Bukowského pistolnickým cynismem se skrývá chandra chlápků drsné školy a za Hesseho mystikou zase prorocké signály na frekvenci SOS. Jeho „škvár“ je prostě chytřejší, než vypadá, což už se sousedu Vieweghovi tak často nestává.

Petr Matoušek, Tomáš Seidl, Esquire, 2000

 

+++

 

Radost mi udělal román Zabrisky z brněnského nakladatelství Petrov, jehož autorem je Bohuslav Vaněk-Úvalský. Jedná se o knihu ze současnosti a hrdinou je člověk, který na zakázku píše romány ve stylu známých spisovatelů. Dílo má vše – detektivní i milostnou zápletku, pomocí dialogů rychlý spád a hlavně nezvykle výbornou ceštinu.

Irena Přibylová, MF Dnes, 2000

 

+++

 

V ich-formě napsaný román je tvořen čtyřmi částmi. V prvních dvou autor až na pár drobností (…) výjimečným způsobem spojuje čtivost a poměrně akční děj s myšlenkovým podkreslením daleko překračujícím linie pouhé zábavné četby. Kritické vnímání ekonomickými ukazateli rastrované reality a podobně stratifikované společnosti přeformoval a podal jako pobavené pararzitování svého prozaického alter ega na současnosti a jejích směšných výdobytcích, jež nás zahlcují svou planou nadúrodou. Ostatně ekonomicky bujné okolí zas parazituje na něm. (…) Vaněk-Úvalský často naznačuje, jak prázdná je realita (…) a jak důležité mohou být zdánlivé marginality a poukazy důkladně skryté v pozadí.

Michal Schindler, Tvar č. 3/2000

 

+++

 

Když jsem si šel koupit novou knihu Bohuslava Vaňka-Úvalského Zabrisky, byla u Fišera již vyprodaná s výjimkou jednoho kusu, který jsme s prodavačkou lovili ve výkladu. Není divu, tento ironický humorista je budoucí Viewegh! (...) Poslední bourbon byl satirou na současnou společnost se všemi jejími symptomy typu veselého drátu, makrobiotické stravy, nebo pobíhacích telefonů. A Zabrisky? (…) Ironický humor zůstává. Dozvíte se, co se může stát zralému muži, který jde koupit žlutou plastovou kachničku, ale máte pocit, že v Posledním bourbonu byla koncentrace brilantních vtipů na stránce o něco větší.

Jakub Pokorný, Studentské listy, 2000

 

+++

 

Hlavním kladem Zabriskyho je Vaňkovo zdařilé vyvážení slovního a situačního humoru s cynismem, napínavostí a prvky thrilleru, zábavně působí i sama absurdní beatnická póza karikované hlavní postavy (v lecčems jistě využívající i autobiografických momentů). Každý zdánlivě samoúčelný detail pak ve finále dostává svůj význam v pavučině chytře vymyšleného příběhu, jenž přes tragické vyústění ve čtenáři zanechá jistě pocit dobré zábavy, ale i příjemné zjištění, že ani v mladé české literatuře nemusí chybět nadhled a lehké pero, aniž by člověk musel ve studu zakrývat titulní list.

Ondřej Bezr, Rock pop, 2000

 

+++

 

Po svém úspěšném „hubotřasném“ románu Poslední bourbon (1996) se mladý básník a prozaik Bohuslav Vaněk-Úvalský na několik let odmlčel. Nyní na prahu třicítky vydal v brněnském nakladatelství Petrov svou novou knihu Zabrisky, která by se mohla stát manifestem naší nové prozaické tvorby: vypráví totiž o morální krizi společnosti, která se ke kultuře obrací zády a spokojuje se s tuze prostoduchými paskvily.

V Posledním bourbonu se Vaněk-Úvalský zaměřil na vylíčení pražské literární bohémy, na její půvabné romantické iluze a zejména na nezávislý životní styl v nenapodobitelném kumštýřském světě, který obsahuje mj. věrnost nastoupené cestě. V Zabriskym je již vypravěč o poznání skeptičtější a kreslí ovzduší vládnoucí „v unaveném a dezorientovaném konci tisíciletí“, kdy v tomto modelovém příběhu tvorbu nahradila  „tvrdá a fascinující“ Hra a krásné knihy jejich bezduchá (zato výdělečná) imitace. Tato Hra stejně jako celý svět v závěru novověku nabízí především „dravé principy, nezatížené dogmaty“ a není divu, že v románu jako by prochází napříč celým spektrem civilizace. Nicméně záleží na tom, zda také ona není sterilní a marná, zda se jen netváří, že po sobě zanechává zřetelnou stopu, ve skutečnosti ale není ničím jiným než podvodem, šalbou spáchanou na nás všech.

Bohuslav Vaněk-Úvalský se ve své nové próze záměrně inspiroval severoamerickou kinematografií i některými díly „tvrdé“ americké prózy. Takový je i jeho příběh: osamělý romantický jedinec tu vstupuje do nerovné hry jednak s všemocnou Hrou, jednak se svými iluzemi o světě: zčásti se jich už vzdal, zčásti na ně doposud spoléhá. Své vyprávění autor věnoval lehkému čtení, podtext této románové historie ovšem vyznívá spíše jako hluboký v srdci žal. Román Zabrisky nastavuje zrcadlo především dnešním třicetiletým, jeho kvality však mohou podle svého gusta ocenit rovněž ti mladší stejně jako ti starší.

Vladimír Novotný, nespecifikováno

 

 

BVÚ: Zabrisky, ta druhá spermie (2010)


Více než 400 stran znamenitých nápadů. Osobitý humor na pozadí smutku. Konečně dílo, které vypráví o porevolučním Česku s uměleckou silou.

Michal Horáček, anketa Lidových novin o knihu roku 2010

 

+++

 

V období narůstajícího znechucení z politiků i společenského vývoje může být kniha Bohuslava Vaňka-Úvalského Zabrisky, ta druhá spermie docela dobrou terapií. (...) Próza Zabrisky, ta druhá spermie by se svou literární suverénností mohla stát pro spisovatele zlomem. Dokazuje, že BVÚ není jen kultovním autorem intelektuálních kruhů, ale že má energii a schopnost oslovit i širší masu čtenářů. Nářky některých filmových tvůrců, že scházejí silné náměty, působí v konfrontaci s jeho novou prózou poněkud trapně.

Antonín Kocábek, Týden 43/2010, strana 68

 

+++

 

Pop kultura se tu prolíná s kulturou vysokou, jeden slovní gag střídá druhý, děj ubíhá rychlostí filmových střihů a přitom se nám dostává nezvykle hluboké analýzy manipulací západní civilizace. Kreativita neopouští tvůrce ani na autorském webu www.zabrisky.cz, kde se nachází řada doprovodných materiálů ke knize a kde lze knihu vydanou Krásným nakladatelstvím prozatím výhradně sehnat. I tato strategie je součástí autorova zápasu se systémem.

Jan Nejedlý, Český rozhlas, listopad 2010

 

+++

 

Uvidíme, zda tento román konečně vyvolá pozornost, kterou by si tvůrce, jenž se sám ironicky nazývá „zadním českým spisovatelem“, zasloužil.

Úspěšné prózy současných tuzemských autorů se odehrávaly v Mongolsku či na Sibiři, vyprávěly o odsunu Němců, o dospívání za socialismu nebo o Vietnamcích. Zabrisky je román o nás v přítomném čase. Velký román o nás všech.

Jan Nejedlý, Hospodářské noviny, 1. 11. 2010

 

+++

 

(...) hra se odehrává ve virtuální anonymitě, kde každý může získat libovolnou identitu. Uniknout všednímu světu, dosáhnout dokonalosti. Místo svobody však přichází otroctví. A podobně jako u Orwella, cesta zpátky nevede. Dílo Vaňka-Úvalského stojí mimo literární žánry. Mnohého čtenáře nejprve zmate, ale postupem času si ho získá. Jde o text-mozaiku, která se postupně doplňuje z fragmentů příběhu, příloh, sloganů, přehledů reálií a slovníčkových pojmů. Mísí se v něm ironie s absurditou dotaženou do extrému. (...) Každému, kdo je ochotný číst, ukáže svou vstřícnou tvář.

Tereza Radváková, Právo, listopad 2010

 

+++

 

„Nemůžeš prodat stejnej nápad dvěma klientům.“
„Úvalský to rozdejchá.“
„To asi jo. Akorát já jako čtenář prostě nemůžu uvěřit tomu, že do Živýho dechu v Modřanech přijde pro povaleče Zabriskyho gorila Kolja a předvede ho před šéfa všech Zón, kterej má pro něj nabídku, co se nedá odmítnout…“
Pudl se zarazil a stáhl ocas mezi nohy. Díval se kamsi nad mou hlavu. Vtom mi na rameno dopadla tlapa připomínající lžíci bagru.
„Koljo!“ vyjekl jsem. „Jdeš jako na zavolanou…“
„Šéf s tebou chce mluvit.“

Štěpán Kučera, Salon Práva, 19. 1. 2011

---

všechny recenze zde
zpět na Zabriskyho zde