Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 295 Kč (12,10 €)
skladem

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč (11,28 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem
naše cena 315 Kč (12,92 €)
skladem

Novinky

1. květen 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – svátek nemilovaných

 

Je pozdní večer – první máj – večerní máj – je lásky čas. Hrdliččin zve ku lásce hlas a já nesu první Ženy na Měsíci zákazníkům. Ať jsou milované i v dědictví jim dané, šíré ty ženy, ženy jediné...

 

18. duben 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – první ohlasy

 

Zatímco je Žena na Měsíci okolnostmi přeměněna v mé chodbě na překážkovou dráhu, dorazily ke mně první čtenářské reakce od lidí, kteří můj příběh neznali. A mně spadl kámen ze srdce:

Kamarádka korektora, která taky ví svoje, zhltla pédéefko přes noc a rozčileně hned ráno korektorovi volala: „Super! A hele – že já nejsem tak šílená?“

Můj dlouholetý kamarád K. J. B. knihu přečetl rovněž za noc, pak mi volal naprosto nadšený, že zrovna studuje C. G. Junga a Žena na Měsíci mu ho skvěle doplnila. Pravil, že se to čte jedním dechem a že Houllebecq se svým Serotoninem je vedle mě obyčejný suchar. (Souhlasím. Od doby, co se Houllebecq podrobil chalvou a sucharem, je prostě podrobený suchar.) 

Honza Nejedlý – první redaktor, který se mnou dělal můj vůbec první rozhovor (zde) a který napsal vynikající recenzi na Zabriskyho do Hospodářek (zde) – mi poslal k Ženě na Měsíci předlouhý dopis. Snad se neurazí, když kousek ocituju:

„Milý kamaráde,

přečetl jsem si Ženu na Měsíci a chtěl bych ti k ní napsat pár poznámek. Předesílám, že jsem četl tu předfinální verzi, protože jsem si ji vytiskl na hory a bylo mi líto vyhodit jen tak tři sta papírů do koše. Určující dojmy: je to strašně silný, krvavý, protrpěný, je v tom obrovská energie, a přitom to má racionální dikci a jednotný tvar. Prorokuju, že tohle bude knížka, s kterou prokopneš ten buben smůly, a jsem rád, že to bude tahle, a ne pohádky, který nejsou špatný, ale mohly by být ideologicky zneužitelný. A tohle je hlavně úplně jiná liga.

(...)

Uspěje to, protože je to obecně srozumitelný drama, který prožívá hodně lidí, jen o tom nemluví. (Nejsi sám, kdo zjistil, že jeho osudová žena je vyšinutý magor, bez kterýho nemůžou žít.) Uspěje to, protože z toho stříkají emoce jak z povalenýho hydrantu. Uspěje to, protože je to dobře napsaný. Uspěje to, protože je to živý, autentický, nešustí to papírem jako mnohé výplody ze zagrantovaných stipendijních pobytů. Uspěje to u ženskejch i u chlapů, ale protože chlapi nečtou, tak hlavně u ženskejch. Uspěje to, protože je to příběh velké lásky.

(...)

Nerozlišené poznámky: – V předchozích knížkách jsi byl dost cudný puritán, tady to valíš natvrdo, je těžký zvládnout erotiku literárně, aby nebyla trapná, tys to zvládnul bravurně!
– Nejen ta ženská, ale i ty jsi šílenec, Bohouši, ale o to jde, spisovatel má chodit do situací, kam normální lidi nechodí, a pak o nich podává zprávu. – O čem ta knížka vlastně je? O tom jak souložení rozvrací životy. O tom, že nás ovládá sex a že ženský nejsou racionální bytosti. Je to o ovládání člověka člověkem. O lásce. (...) Skvělý jsou nejen analýzy bestiálních útoků tý ženský, ale i toho jejího dítěte, který tě chce odstranit, to je dost unikátní a dobře vystiženej pohled. Výborný jsou i postřehy o vztahu po SMS, což je dneska běžná věc.

(...)

Ve střední části knihy bych to trochu zkrátil. Poslední část pak jede tak, že nemůžeš přestat číst, i když je to hrozně bolestný čtení. Z praktických věcí: Určitě to dej do distribuce a připrav se na další zájem, tj. připrav ostatní věci (Zabrisky, Popsex – blbý název, připomínám atd.)“


A mně spadl ze srdce kámen č. 2 – „Co na to příznivci mých ,humorných‘ knih?“ Honzo, díky!

 

8. duben 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – už je doma!

 

Přivezli ji nečekaně. Zrovna sněžilo. Vytahal jsem s řidičem náklad z vozu a vyskládal ho do průjezdu domu. Pak jsem obvolával všechny, kteří nemají Covid-19 a mají dvě ruce. Přisvištěl Hynek s Jáchymem - a zachránili mě. Do čtvrtého patra jsme to rvali dvě a půl hodiny, roušky propocené, knihy lítaly sem tam. Vystavěl jsem z nich v chodbě svého bytu pyramidu. Vypadá mocně. Já poněkud bezmocně. Kdosi mi psal, že dobrý text se musí vysedět. Já si naopak myslím, že dobrá knížka se má uležet. A tak Ženy (na Měsíci) u mě zrají, zrají - ty se mají...

 

10. duben 2020

BVÚ: Roušky nad zlato




V tom to vězí! Tady je zakopaná zlatá hřivna! V rouškách, nikoli v knihách! Začal jsem spřátelenému webu krásnélátky.cz pomáhat nejprve s propagací, pak i s prodejem nanotechnologických roušek TiO2, nyní si je můžete koupit přímo i u mě.


Já jen podotknu, že jde o český výrobek, nanotechnologie TiO2 (postřik plátna) se používá ve zdravotnictví, je plně certifikovaná a bezpečná a jde o jeden z mála modelů roušek, který viry přímo ničí - čili si je nenosíte celý den ve filtru, kde se jim perfektne daří. Rouška je bezúdržbová (má samočistící účinky) a já jsem velmi rád, že mohu v době pandémie (ač si o ní myslím svoje) nějak pomoci. 


Roušky i s podrobnými technickými specifikacemi naleznete (a zakoupíte) zde.

 

6. duben 2020

BVÚ: Brambora – znovu a lépe!



Jako by jí nestačilo, že uvedla celou severní polokouli do karantény (mý přátelé svorně tvrdí, že jde ve skutečnosti o opatření, aby moje Žena na Měsíci nemohla mezi lidi), vyrukovala teď výsměšná náhoda znovu proti novému (v této fázi přednostnímu) vydání Brambory, co byla pomenč mého dětství. Ta je zablokovaná v knihárně. Před tím jí zničili přebal, nyní jsme ve při o cenu (domluva byla zcela jiná) a mně prdly nervy. Takže Brambora – ihned po té, co můj tiskař bude uvolněn z karantény (odjel za hranice všedních dnů do USA a teď ho deportovali zpět vládním speciálem) – půjde znovu do tisku. 


To je také vzkaz pro všechny, kteří si ji předobjednali, zaplatili a už tři měsíce na ni trpělivě čekají. Je to trapné, je to trapné - vím! Budu Vás ještě obesílat osobně, tady je to ofiko. Na druhou stranu: Aspoň vidíte, že zahrávat si s knihami není žádná sranda.


Na obrázku (nahoře): První vydání z legendárního Petrova, rok 2000. Nová brambora má stejný facelift, obsah ovšem dvojnásobný. Já ji konečně dopsal! Více o osudech knihy zde.

 

15. březen 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – jdeme do háje!



Jdeme do háje! V pondělí 16. března se Žena na Měsíci vkládá do stroje - a vláda mi právě zařízla prodej! Knížka měla být hotová 26. března a na pultech se měla ocitnout první dubnový týden, leč z moci výsměšné náhody... Ani se mi to už nechce psát.  


Vicky Shock, jenž stojí za prodejním úspěchem Prince Gayay (rozzuřil se na moje věčné trable, obvolal koho mohl, zařídil mi dva klíčové rozhovory, které můj věčný pech prolomily), mi před chvílí poslal lakonickou esemesku: „Ty už vůbec nic nepiš, nic nevydávej, seď na prdeli a pouze dýchej, nebo tahle planeta vybouchne...“


Takže knihkupectví jsou zavřena, což mi sestřeluje i Prince Gayayu, jenž se měl tento týden začít prodávat, Brambora, co byla pomeranč mého dětství (exkluzivní přednostní vydání, sestřeleno výsměšnou náhodou o Vánocích 2019) je rozpracovaná kdesi v knihárně - všechny investice se mi mění v páru...


Žena na Měsící jde zítra ráno do stroje - a já jdu na panáka!

 

13. březen 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – jdeme do tisku!



Jdeme do tisku! V pondělí 16. března se Žena na Měsíci vkládá do stroje! A takhle bude vypadat. Celkem svůdně ne? (Mluvím o knížce, nikoli o sobě!) 


A nyní trocha běžného šílenství: Moje představa je taková, že chci ukázat svět, v němž rozbití a uvnitř polámaní lidé žijí – a jim zase na oplátku ukázat, jak blbě se žije s nimi. Že oni i partneři musejí z mnoha představ slevit, milovat se a najít odvahu přiznat si skutečný stav věcí. To se dá jen vyprávěním. Nevymýšlel jsem nic. Ukázal jsem svůj příběh v plné nahotě. Na šílenství je šílená zejména jeho schopnost přesvědčit samo sebe, že je normální.

Podklady jsou v tiskárně - a já jdu okamžitě na panáka!

 

7. březen 2020

BVÚ: Gayaya míří do kosmosu!



Jasně, že mám na mysli knižní distribuci Kosmas. Pro Gayayu dozrál čas, aby vylezl z díry a zkusil to na pultech. Jsem jsem pěkně nervózní. Po 17 letech je to první moje knížka, která se má opět stát součástí řetězce nakladatel – distributor – knihkupec – čtenář (a prachy tudy zpět). Vypadá to jako běžná věc, pro mě nikoli. (Víc o tom v příběhu mých knih zde.) Gayaya měl jít ven touto cestou už loni na Vánoce, když se z něj stalo žádané zboží. Šel do tisku v říjnu, leč nabral fatální zpoždění. Dorazil mi až 18. prosince, pak jsem prožil své osudové výsměšné náhody - s distribucí jsem se dohodl až v únoru, dnes si ho odvezli - příští týden bude na pultech. Držím mu palce!

3. březen 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – obálka ve finiši




16. března jdeme do tisku. Budu riskovat, dávám to na ofset a náklad na mé poměry někde hodně vysoko. Viděl bych to kolem dvou tisíc. Možná mám velké oči, ale já týhle knížce věřím. Není v ní politika, skryté síly moci, nic, co by ji mělo vystavovat účinkům výsměšných náhod. Není ani proč by o ni měly mít zájem. Jen příběh muže a ženy. Antická tragédie odehraná v paneláku. Třináctého března musí být podklady v tiskárně - mám ještě deset dnů, abych doladil obálku. Představu mám. Včera jsem o ní s Mulačem asi šest hodin v kuse mluvil. Ten kluk to dá. Jdeme úplně mimo jeho styl. Ale myslím, že jsme si to zkalibrovali. Vidíme to týmiž očima. (Týmiž očima - je to vůbec česky?) CINK! Přilétne email. Mulač posílá kresby. Půjdou do mé předpřipravené grafiky? Zírám. Sedí jako cosi na cosi.

Na obrázku (nahoře): Vlevo moje předpřipravená šablona, vedle ní pak Mariana, kterou mi poslal Martin Mulač. Dal to na první dobrou, že? Jak to ten člověk dělá?)

 

22. únor 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – první design


Jsou to první návrhy. Jediné, co vím, že na obálce chci modrou. Temnou modrou. A styl musí být jednoduchý, sdělný. A nečeský. Chci sedmdesátky v nějakým newyorským paperbacku. Tedy nevím, jak vypadaly newyorské paperbacky v sedmdesátkách, představuju si to. Mám to před očima. Jediný, co v tuto chvíli bezpečně vím, je, že nechci tuhle montáž. Žádnou montáž s reálnými předměty. Je to moc bolestivé. Obálka musí jít vstřícnou cestou. Nebude prodávat tíži Ženy na Měsíci, ale její lehkost. Dobře se to vyvíjí. Před měsícem a deseti dny jsem nevěděl nic o své nové knize - a teď už k ní ladím obálku. Neuvěřitelné. Takže pustit Some Girls - a zpátky do korektur... 

 

13. únor 2020

BVÚ: 50!



A je mi padesát. Hurá. Děkuju všem, kteří mi od rána volají, píšou, nebo posílají holuby... Dělám korektury Ženy na Měsíci a těším se, jak to životu v druhé padesátce konečně nandám, abych v té třetí mohl konečně začít žít....

 

8. únor 2020

BVÚ: Linhartem v Božské lahvici




Provázím večerem Patrika Linharta ve vinohradské Božské lahvici. Máme nadhled, styl i charm, večer plyne, lidé skvěle reagují. Nejapné dotazy z publika: „Vy máte stejného logopeda?“, odpaluji ležérně: „Nikoli, madam. Sexuologa. Přejete si to po představení porovnat?“ Večeru dodá šmrnc nečekaná přítomnost znalce hororů - Ivan Adamovič mě svou exkurzí za zapovězené dveře doslova uhranul. Už vím, co mi přesně chybí v Ženě na Měsíci, myslím na to, abych ty dvě věty nezapomněl. Ivanovi se večer patrně taky líbil, na svém FB o nás napsal toto:

„Dnes milá akce, která se zvrhla. Křest sbírky hororových povídek Arthura Machena, kterou vydal Malvern a přeložil duch-covák Albert Krásno. Večerem provázel otrlý průvodce zásvětím Bohuslav Vaněk-Úvalský. Kniha polévána a smyslně olizována, obrazy s kopytnatými bůžky Pany promítány, závratné podobnosti mezi Severními Čechami a Walesem načrtnuty, výslovnost autorova jména, aby se to podobalo bublavému potůčku tekoucímu přes vřesoviště, přes dobré snahy nenaplněna. Jak vidno z druhé fotografie, četba ukázek měla fatální účinky.“

Akce prostě výborná - a zvlášť mě potěšilo povídání s ekonomickým náměstkem z místního magistrátu, který do kavárny přišel náhodou a tak jsme ho strhli, že už zde setrval. Tak si myslím, že tyhle večery mají fungovat: nenásilnou a zábavnou formou vtahovat podobnými necoolovými tématy nedotčené lidi.

Ale podle nějakého idiota ze Tvaru jsme idioti. Tak nevím.

 

3. únor 2020

BVÚ: Princ Gayaya za 1 000!



A mám tu hezký, milý, pěkný, krásný, pyramidální úspěch! Právě jsem prodal 1 000 Gayayů pouze přes svůj knižní butik! Gratuluju sobě, gratuluju nakupujícím, prostě velká gratulace!

Díky všem čtenářům!

 

31. leden 2020

BVÚ: Žena na Měsíci – nová knížka!

 



Ženu na Měsíci jsem napsal za 13 dnů. Začal jsem 11. ledna v 11 hodin. Tahal jsem to ze starých mobilů. To černé hátécéčko (temná věc uprostřed obrázku) se třemi lety záznamů a esemesek mi kleklo včera - přesně týden po uzavření první verze rukopisu. Celou dobu jsem si pouštěl Some Girls od Rolling Stones. Pořád dokola. Nevnímal jsem nic kromě příběhu Jana a Mariany. Jejich příběhu. Svého příběhu. Musel jsem se z toho vypsat. Jedna z těch prosincových výsměšných náhod se týkala i mé osudové lásky.... Rukopis je pohromadě, moje zpověď je velice otevřená a poctivá, fandil jsem oběma hrdinům (a pořád jim přeju, aby to dobře dopadlo) - teď to půjde na první korekturu, pak finální čtení a editace, mezitím musím namluvit Mulačovi, že je extra třída, aby mi namaloval obálku. No a teď si jdu konečně pustit Some Girls. Držte mi palce!

 

18. leden 2020

BVÚ: Vystoupení Velké trojky v Plzni! 



Čili druhé slavnostní uvedení Bohorovných hororů basníka Roberta Jandy do provozu. Tentokrát na jeho domácí půdě. Byl to večer plný humoru tak jemného, že ho ani nepostřehnete... Publikum - na poesii velice početné, pravděpodobně Jandova choť uprosila všechny známé - naštěstí náš vzájemně rycí humor postřehlo, vstřebalo a zapojilo se. Za mě Plzeň velký palec nahoru. Jezdím sem stále raději.

Na Moving Station jsme excelovali v tomto složení pan Robert Janda - basník, nemluva (modré rukávy), pan Martin Mulač - obrázkář, rytec do Jandy (černý trikot) a já - nakladač, průvodce večerem (červený trikot). Téma bylo - Proč nevydávat s těmito gentlemany knihu...

Pro zpomalené: já vlevo, u stolku se potí Robert Janda (uprostřed), vpravo mi oponuje Martin Mulač. Nevím přesně, oč v ten moment šlo, pravděpodobně o to, že ilustrace jsou důležitější než text. Nicméně tento večer se mi povedlo konečně skórovat - ryl jsem do Jandy tak usilovně, že tento vstal a za velkých ovací celého sálu si nečekaně halasným výstupem vybojoval právo být s námi, dospělými muži, plnohodnotně na pódiu... 

 

8. leden 2020


Vaněk-Úvalský přišel o iluze. Ne o chuť psát!




Dnes v Deníku N celostránkový článek s příznačným názvem. V textu se mimo jiné praví:

Pamatujete na spisovatele z Nuslí, co na přelomu tisíciletí hodil české literatuře rukavici třemi skvělými prózami a pak se po něm slehla zem? (…) Pokud by chtěl někdo napsat pokračování slavné Verlainovy studie o prokletých básnících, měl by v ní hrát Vaněk-Úvalský hlavní roli. (…) Vaněk-Úvalský měl vždycky jedinečný styl i jazyk, otevíral aktuální témata, byl zábavný a vtipný. A mnohdy docela předvídavý. (...) Pokud měl kolem roku 2 000 Michael Viewegh v Čechách konkurenci, byl to Bohuslav Vaněk-Úvalský. Jenže pak se něco pokazilo a on šel z kola ven. (…) Všechny ty náhody pracovaly v neprospěch jeho i jeho knih. Jeden nakladatel zkrachoval, druhému zkolabovala tiskárna, třetí nezvládal distribuci... (...) Potenciál šel vniveč hlavně u Zabriskyho, který měl našlápnuto k velkému filmovému debutu. Na různých verzích scénáře pro různé produkce dřel Vaněk-Úvalský osm let – marně, nebylo z toho nic. (…) Dnes publikuje a prodává knihy sám pouze přes svůj web v nákladech několika stovek kusů. Netratí na tom, ale ani nevydělá. Smířený s tím, že si obživu musí hledat jinde. Je v tom gestu sice svoboda, ale i jistý smutek, tragédie. (…) A design jeho stránek prozrazuje, že autor ani po letech neztratil kvalitu, která z něj kolem roku 2 000 udělala fenomén! (atd.)

---

Moc děkuju! Zrovna v okamžiku, kdy se v mém životě odehrávají razantní a zásadní a nekontrolované změny – taková slova? Skoro bych měl chuť přísahat, že svět je nejlepší místo pro život...

 

1. leden 2020




PF 2020


Přeji Vám, ať to máte lepší než loni, protože pak budete lepší i Vy - a to bude úpně nejlepší. No a protože u mě momentálně zaúřadovaly tři výsměšné náhody najednou (a trefily to den před Silvestrem!) - mám jediné novoroční předsevzetí - přežít to. Krkem jim zakroutím dodatečně.

Hezký Nový rok. Váš BVÚ

 

1. prosinec 2019


BVÚ: Tři vánoční delikatesy z mého „vest-pocket“ nakladatelstvíčka


Jsou jiné než konfekční knižní produkce. Jsou výjimečné, nepřehlédnutelné a někdy i klíčové. Vždy jsem ve svém nakladatelství obsluhoval hraniční oblasti lidské duše. Moje knížky jsou jako ponorné říčky, jsou to kousky nábytku. Zabydlují majitele, vedou ho pod povrch věcí, umějí se dotknout zevnitř. Umějí potěšit, umějí rozesmát. Pod letošní stromeček tak můžete sobě i přátelům nadělit nevšední zážitek. Jsou to tři zbrusu nové delikatesy, tři knížky, kterým věřím. Všechny tři vycházejí v exkluzivních limitovaných edicích.

1. Zbyněk Ludvík Gordon TROCHU JINÉ NIC / právě vyšlo

Delikatesa hravá. Mám Zbyňkovy texty rád. Tenhle můj souputník z dávné Skupiny XXVI má jeden dar: Umí sebe i svět kolem sebe brát s nadhledem. Prostě se nežere. Limeriky, tedy krátké veselé textíky na hraně nonsensu a křehké poesie psal poměrně dlouho. Protože má stejný problém jako já - tedy neumí se vnucovat - ležely mu v šuplíku. Naštěstí ho přátelé donutili, aby mi je ukázal, abych je já někomu... Prostě skončily ihned na počátku roku v mých prstech - a teď z nich je půvabná knížka plná zvukomalebných, vynalézavých a silně hravých třesků plesků o babičkách, které pletou dečky z hranostajů, o pánech, kteří se jezdí do Cách cáchat a o pásovcích předstírajících na tankodromu, že mají přinejmenším taky hlaveň na podkaliberní munici...

Máte-li rádi hravé básně Skoumala a Vodňanského, Karla Plíhala, Emanuela Frynty, Jiřího Suchého, či moje Brouky na palouku - klikněte ihned sem

 

2. Robert Janda BOHOROVNÉ HORORY / Kruté dásně v próze / vychází 11. 11.

Delikatesa hrůzlivá. Mám rád hrůzomrazky, děsivá chvění, výklopné přístrachy a rej podivných elementálů kol mé lojové lampy... Ovšem musím být pod peřinou a ta lojovka musí být doplněna o halogenky na stropě.

Robert Janda ve spojení s výtvarníkem Martinem Mulačem mi (za mého odborného dohledu) stvořili hrůzlivý ráj na míru. Procházíte životem libovolně vybraného lidského jedince jako domem. Janda se o děsy běžné lidské mysli stará slovy, Mulač je vzklenuje na stropech a rozmazává po stěnách jako znepokojivé fresky. A oba nekompromisně odhalují hrůzy zasuté, hrůzy skryté, hrůzy přeci jen páchnoucí člověčinou. Každý pokoj tohoto lidského domu Vás překvapí, každá chodba tu kvílí jiným strachem, každý kamrlík skrývá jinou obsesi, o sklepeních tohoto prokletého sídla ani nemluvě. Přesto ta člověčina Vás nakonec uchopí za ruku, odemkne srdce a vyvede Vás bezpečně ven.

Je to setkání s naléhavým: Janda v knize odhaluje dávno ztracenou podstatu lidského slova, Mulač se zadírá pod kůži fundamentálních kreseb jak z jeskyně Altamíra - a oba vzdávají hold dávnému géniu  Karlu Jaromíru Erbenovi a jeho Kytici. Inu, hrůzný ráj to na pohled... 

Klikněte zde

 

3. Bohuslav Vaněk-Úvalský BRAMBORA BYLA POMERANČ MÉHO DĚTSTVÍ / vychází 7. 12.

Delikatesa zábavná. Poprvé  v papírovém vydání a v exkluzivní edici si můžete nakoupit  a vzájemně darovat moji dopsanou Bramboru, čili byl jsem žákem za dr. Husáka. Chválit se nebudu, tahle kniha se chválí sama, jen podotknu, že ji mnozí označují za vůbec moji nejlepší knížku a že slovníček totáče a socialistických slovních vymknutostí, jež text knihy doplňuje, se mi skutečně povedl. Kupujte, smějte se, vypadáte pak výrazně líp!

Pouze na předobjednávku! - zde

11. listopad 2019

JANDA, MULAČ, BVÚ: BOHOROVNÉ HORORY NAŽIVO!