Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 295 Kč (12,10 €)
skladem

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč (11,28 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem

Úvod » » Agenda 5G pohádky » O rudé Karkulce

/ O rudé Karkulce

(ukázka z knihy)

 

Byla jednou jedna malá holčička. Měla zlatý čip, lokalizované ID, kompatibilní orgány a malou dětskou hypotéku na pokojík v domku, kde žila s maminkou a maminkou. Říkali jí Červená Karkulka, protože nosila nemoderní čepeček z červené látky, který jí dala kdysi dávno její rodička seniorka.

Jednou maminka a maminka povídají: „Tvoje rodička seniorka má dnes narozeniny, koupily jsme jí ve slevě nějaké dobrůtky, doneseš jí je.“ A mrkly na sebe.

Pak podaly Červené Karkulce plastový dárkový košíček a popřály jí šťastnou cestu.

„Hlavně se s nikým nebav! Lidé nejsou jenom hodní a nikdy nevíš, kdo je nepřítel demokracie,“ kladla jí ještě na srdce starší maminka.

„Máš protiteroristický balíček?“ zeptala se mladší maminka.

Karkulka důležitě přikývla a za malou chvíli si pyšně vykračovala po cestičce vedoucí do tmavého lesa. Slunce pálilo, její čip vesele poblikával, Karkulka si pohazovala košíkem. Za chvíli se pěšina vnořila mezi letité kmeny stromů, dýchl na ni příjemný chlad a Karkulka si sundala protichemickou pláštěnku. Šla jen v protialergenním úboru, občas praskl klacek, na který šlápla — znělo to jako výstřel zlého teroristy, ale Karkulka se pranic nebála.

Tu jí oranžově zablikal čip a zpoza skalky s automatem na pramenitou kolu vykoukl hodný dron. Karkulka ihned padla k zemi, rozpřáhla ruce a nohy a nechala se proskenovat.

„Kam jdeš, Karkulko?“ zeptal se dron přísně.

„Za rodičkou seniorkou,“ řekla Karkulka. „Nesu jí dárky k narozeninám.“

„A kde bydlí ta tvoje rodička seniorka?“

„V lese,“ řekla Karkulka.

„Tak v lese,“ řekl hodný dron a skenoval košík. „Ale toto je soukromý les, nesmíš šlapat po dřevní hmotě a ničit tak soukromý majetek. U paseky jsi zašlápla mravkolva. Byl to tvůj mravkolev?“

„Nebyl,“ přiznala se Karkulka.

„Tak vidíš! Drž se cestičky a dobře se ti povede!“

„Ano,“ řekla Karkulka. „Můžu se už postavit? Bodá mě jehličí.“

„A nepřítele demokracie jsi neviděla?“

„Ne.“

„Pokračuj,“ řekl dron. Zavrčel a byl pryč.

Karkulka si vykračovala po pěšině dál a dávala pozor, aby ani jeden klacík už nepraskl, aby ani jednoho mravkolva již nezašlápla. Šla do hloubi lesa, slunce sem již skoro nepronikalo a Karkulka uviděla kouzelný kout ve skalkách — a před ním se pásly pravé mechanické laně. Karkulka hned vytáhla z protialergického úboru mobil a laně vyfotila.

,To budou mít moje maminky radost,‘ pomyslela si.

Vzala opět košíček a obešla skalky. Za skalkami už čekal hodný dron. Seděl v mlází a spokojeně vrčel.

„Kam jdeš, Karkulko?“ zeptal se.

Karkulka ihned padla k zemi, rozpřáhla ruce a nohy a nechala se proskenovat.

„Stále za rodičkou seniorkou,“ řekla. „Nesu jí stále dárky k narozeninám.“

Dron proskenoval košík.

„A fotila jsi, viď?“ zeptal se dron.

„Jeden obrázek,“ přiznala se Karkulka.

„A máš zaplacená autorská práva?“ zeptal se dron.

„Ne...“ vydechla Karkulka.

„A víš, co jsou to zločiny proti lidskosti?“

„Ano, pane drone,“ zarývala Karkulka obličej do jehličí.

„Dobře,“ řekl hodný dron. „A jak se dostaneš za rodičkou seniorkou?“

„Mám tajnou mapu.“

„Tak tajnou? A víš, co jsou to zločiny proti lidskosti?“

„Tak tajná zase není,“ řekla rychle Karkulka. „Rodička seniorka mi ji vyšila bavlnkou zevnitř do čepečku.“

„Tak takhle je to tedy!“ zvolal dron a proskenoval čepeček. „A nepřítele demokracie jsi neviděla?“

„Ne.“

„Pokračuj,“ řekl dron. Zavrčel a byl pryč.

Karkulka se zvedla ze země, ometla ze sebe jehličí, popadla košíček a běžela rychle po pěšince. Ta se stáčela za skalkami k bukovému lesu, pak podél Čertových kamenů až k rokli a nakonec vystoupala ke Zlatému vodopádu. Karkulka vyšplhala na vyhlídku, rozhlédla se a zašeptala: „Tak to je bomba!“

„Říkala jsi bomba?“ zavrčel jí nad hlavou hodný dron.

Karkulka ihned padla k zemi, rozpřáhla ruce a nohy a nechala se proskenovat.

„Říkala,“ přiznala se pak.

„O seznamu zakázaných slov jsi slyšela?“

„Ano, slyšela.“

„A chceš napomáhat nepřátelům demokracie?“

„Ne, to nechci,“ řekla Karkulka.

„A jdeš stále za rodičkou seniorkou?“

„Ano, pane drone. Nesu jí dárky k narozeninám.“

„A nepřišlo ti někdy na rodičce seniorce něco podezřelého?“

„Ne, pane drone.“

„A poznáš nepřítele demokracie?“

„Ano, pane drone — totiž ne, pane drone.“

„Správně, Karkulko. Nepřítele demokracie nepoznáš. Je to kdokoliv. Proto musíš sledovat detaily. Pokračuj.“

Hodný dron zavrčel a byl pryč.

Karkulka scházela z vyhlídky a o všem přemýšlela. Pak si sundala z hlavy červený čepeček, prohlédla si tajnou mapu a zamířila rovnou k rodičce seniorce.

„Rodičko seniorko?“ zavolala na prahu domku. V domku bylo ale ticho. Karkulka vzala za kliku, vešla dovnitř a zamířila rovnou do ložnice. Rodička seniorka ležela ve velké posteli, měla na sobě pruhovanou duchnu. Když Karkulka vstoupila, cvaklo to v ní, rozsvítily se elektronky a seniorka se nastartovala. Karkulka si ji dlouze prohlížela.

„A rodičko seniorko?“ zeptala se pak. „Proč máš tak velké uši?“

„Abych vás všechny lépe slyšela,“ řekla rodička seniorka.

„A rodičko seniorko, proč máš tak velké oči?“

„Abych váš všechny viděla ve full HD,“ řekla rodička seniorka.

„A proč máš tak velkou pusu?“

„Abych mohla ty zlevněné blivajzy lépe sníst!“ zvolala rodička seniorka a vznesla se nad Karkulku.

V tu ránu do místnosti vletěl oknem hodný dron a rozstřílel seniorku na kusy. Karkulka jenom uskočila a vyvalila oči.

Z rodičky seniorky se sypaly elektrické obvody, spřáhla, ozubená kolečka, čtečky děrných štítků a pokroucené procesory.

„Ano,“ řekl hodný dron a schoval rakety. „Tvoje rodička seniorka byla zlý dron. Hledali jsme ji už dlouho. Jenom ty jsi ale měla ke všemu klíč. Tvoje rodička seniorka z tebe chtěla vypěstovat nepřítele demokracie přímo nám pod nosem.“

„Ale vždyť mě milovala! Dala mi můj čepeček...“

„A nepřijde ti podivné, že je tak rudý? Tvůj čepeček je totiž ušitý z vlajky, která zavlála na Zimním paláci v roce 1917!“

„Můj prasenior...“ polkla Karkulka.

„Ano, tvůj prasenior byl Trockij!“ řekl hodný dron. „Půjdeme.“

Karkulka si prohlédla trosky babičky, její pomuchlanou kastli, její dohasínající elektronky a potlačila slzy.

„Podívej se, jak podlí jsou,“ řekl dron. „Podívej se na ty jejich prohnilé kolektivistické držky. Chtěli by nakazit svým podlým štvaním i demokratické děti, děti patřící naší demokracii! Ale my je zastavíme. Vymýtíme všechny ty otrávené duše, i kdyby mělo jít o posledního člověka na zeměkouli!“

Pak hodný dron podal Karkulce hydraulickou ruku a vyvedl ji z lesa ven.

A čepeček? Ten se válí kdesi! Červená Karkulka se stala Duhovou Karkulkou, a když vyrostla, tak i přední demokratickou odbornicí na waterboarding.

 

zpět ke knize zde