Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč (11,28 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem
naše cena 220 Kč (9,02 €)
skladem

Úvod » » Agenda Valentino Zebra » Rozhovor s Valentinem Zebrou

/ Rozhovor s Valentinem Zebrou

(převzato z časopisu Mrtvý na na kusy)


Prý máte propadlou licenci.
Kecy. To o mně šířej policajti, abych si moc nevyskakoval. Nemám ji propadlou, jenom není prodloužená.

Díval jsem se na vaše případy. Vesměs to jsou nevěry, vypátrávání zatoulaných psů, nedávno jste řešil i případ ulétlého papouška...
Uteklého. Nasadil jsem na to i rogalo. Pak jsem zjistil, že ten debilní pták měl zastříhnutý letky a šel jenom dolů do nuselských pekáren na zrní. Vyřešil jsem to peřinou, kterou jsem přes něj hodil.

Dobře. Ale ani jeden z těch případů ukazuje, že byste byl zrovna nějaké eso...
Ne? Sháněl jste někdy zaběhlýho chrta? Když se vám ztratí manželka, stačí znát věk. Pak obejdete nevěstince, kamarádky nebo domovy důchodců. Do týdne ji máte zpátky. Prostě zmáčknete pár ometáků a pak ji. Všichni zazpívaj. Ale zkuste zmáčknout chrta! Mačkal jste někdy chrta?

To asi ne.
Není to sranda mačkat chrta. Rozhodně vám pak nezazpívá. Kdyby Columbo dělal do psů, nestačil by vydělávat na nový baloňáky. Víte, co stojí baloňák?

Pět tisíc?
Daleko, daleko víc. Aspoň ten Columbův. Já ale vím o baloňácích za osmdesát korun. U nás v Nuslích je takovej šikovnej bazar...

Dobře, pane Zebro. Vraťme se k vaší popularitě. Zdá se mi, že poněkud zneužíváte médií. V rozhovoru pro časopis Napsáno browningem jste tvrdil, že jste si sám poradil s Massierovým gangem...
No a? Tvořil ho operní dirigent a tři mažoretky.

Jenže jste jaksi zapomenul na přítomnost zásahových jednotek policie České republiky.
Jak zapomněl? Abych je zaskočil, vlákal jsem celou partu v převlečení za trubadúra do autobusu posádkové hudby. Nemůžu za to, že to byl autobus posádkové hudby zásahových jednotek. Aspoň jim pěkně zahráli.

Vidím, že nepřipouštíte pochyby. Ale stále mě nepřesvědčujete o nějakém hrdinství.
Protože jste zblblej z televize. Ukradnou vám Rembrandta a koho zavoláte? Detektiva Tomsu? Úředníky! Projedou registry, prosejou pár překupníků. Ani nemusej zvednout zadek a jsou na titulkách! Nakonec vám vysolej pojistku. A to i v případě, že vám ukradli Rembrandta, kterého jste ukradl. Ale zkuste sebrat někomu oběd!

Tomu nerozumím.
A k čemu se asi v Nuslích kradou psi? A když už to přežijete a utíkáte před hladovými strávníky, vypukne další problém. Ten idiotský oběd se na vás většinou vrhne.

Dobře. Ale neříkejte, že byste radši nedělal jiné případy.
Ale já je dělám. Občas jsou policajti v úzkých, tak jim píchnu.

Vy jste přímo spasitel...
Ne. Ale vycházím z přesvědčení, že slabším policajtům je třeba pomáhat. Pomáhat a chránit. Tuhle jsem zrovna dělal případ jedné bláznivé Američanky. Taková menší fuška. Zapojil jsem do toho šest set hopíků.

O těch hopících jsem slyšel. Proč je sbíráte?
Když jsem byl malej, tak žádný hopíky nebyly.

To není vysvětlení...
A teď jsou.

Prý je máte stále u sebe?
To je nesmysl. Mám tu maximálně jeden až sedm hopíků.

Děláte teď na nějakém novém případu?
Jistě. Domnívám se, že dělat na starém případu je pitomost.

A prozradíte na jakém?
Je toho víc. Mám rozdělaný případ věrné Kláry, do toho se mi namíchal Ukrajinec, kterého u Banshetů propíchli cedulí Památný strom a radnice ji požaduje zpátky, taky mám za úkol vypátrat monstrum, které pravidelně při trénincích krade fotbalistům Bohemians 1905 z šatny trenýrky... A pak je tu pořád ta nešťastná záležitost s paní Pacinovou.

To jste tedy dost většinou vytížený člověk.
Ani ne. Většinou sedím a pak si jdu pro zálohu. Případ musí uzrát. Třeba na Pacinové dělám patnáct let. Ještě patnáct let a bude jí sedmdesát. To se pak vrátí k manželovi sama.

Poslední otázka. Berete úplatky?
Samozřejmě, že ne! Nikdy! Kolik nabízíte?

---

zpět k Zebrovi zde