Pozor! Kukačky! Pro funkčnost webu, analytické účely a (v případě udělení souhlasu) též pro cílení reklamy využíváme soubory cookies (kukačky). Nastavení kukaček si můžete upravit odkazem ve spodní části stránek. Konec kukání.

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

naše cena 275 Kč
skladem
naše cena 220 Kč
skladem

Úvod » » Agenda Brambora » S kritiky na věčné časy

/ S kritiky na věčné časy

Výběr z recenzí a ohlasů (2002–2003)


BVÚ: Brambora byla pomeranč mého dětství (2002)


Na relativně malém prostoru dokázal B. V.-Ú. zironizovat, demaskovat a zprznit tolik zažitých pseudomýtů o českém, evropském i americkém národním prostoru, až hanba. (…) Upozorňuji ovšem, že B. V.-Ú. není žádný povrchní bavič. (…) Vyhlašuju Bramboru knihou prvního kvartálu letošního roku.

Michal Schindler, Tvar č. 13/2002

 

+++

 

Téměř geniální je i slovník, připojený ke knize a vysvětlující některé socialistické reálie.

Lenka Housková, Tvar č. č. 13/2002

 

+++

 

(BVÚ …) je trochu Kilgore Trout, trochu nuselský Belmondo – sympatický outsider, tvůrce humoru, jehož přechází smích, spisovatel, jehož vypravěčský talent si nezaslouží být objeven až v příštím tisíciletí.

Atilla Bouček, Nové knihy 45/99

 

+++

 

Bohuslav Vaněk-Úvalský je poměrně zvláštní jev na soudobé české literární scéně. Prostě divnej týpek, chtělo by se říct. Dosud majitel Krásného nakladatelství, kde vyšly i první čtyři jeho knihy, a kdysi i jediný jeho zaměstnanec. Příležitostný pisálek do novin, občas redaktor nějakého plátku, občas nasranej chlap. Ale co víc? Pro mě osobně jeden z nejlepších současných spisovatelů. (...) Piolin, hlavní hrdina poměrně útlé novelky, sice vyrůstá v době komunistické diktatury, voňavých gum, žvýkaček Pedro a prezidenta Husáka, ale tyhle věci ho netíží ani trošku. Je to kluk, který se narodil s dvěma hlavami. A příběh je vyprávěn hlavou dvě, tou, o níž si všichni myslí, že je nefunkční. Leč opak je pravdou, ona nejenže vnímá, myslí, miluje a nenávidí, ale dokonce se postupem času zmocňuje všech Piolinových končetin. (...) No, nakonec se neubráním drobné jedovatosti: Zabrisky ani Poslední bourbon to není. Ovšem nápad s vysvětlivkami na okraji je geniální, a dal by se velmi dobře použít do Encyklopedie planety Země pro mimozemsko civilizace.

Šárka Charousková, svetnamodro.cz, 18. 4. 2002

 

+++

 

Se značnou mírou nadsázky Vaněk-Úvalský staví a suverénně pointuje nemálo komických situací, do kterých se jeho dětští i dospělí hrdinové dostávají. Není to ale pokaždé jen čistý humor. Klukovské dohadování, jestli atomovější atomovku mají Rusové nebo Američani, kupříkladu ještě vzbudí čtenářův úsměv, když pak ale kvůli představě nukleární smrti hlavní hrdina večer nemůže usnout, smích je ten tam.

Petr Pýcha, Právo, 1. 10. 2002

 

+++

 

Brambora byla pomeranč mého dětství (...) je přímo vzorkovnicí fetišů, bludů a bolestí dětství prožitého v 70. a 80. letech v Čechách. (...) Bohuslave, máš pravdu, nešlo o žádný gulag. Spíš o guláš se šesti. Á propos, několik intelektuálů nedávno prohlásilo, že symbolické ztělesnění časů, o kterých píšeš, vidí v činu Olgy Hepnarové, nihilistky, co začátkem 70. let najela náklaďákem do refýže plné lidí s cílem zabít jich nazdařbůh co nejvíc. (...) Slyšels je? Jak jsme prý ohavně infantilní. Že prý si tragický rozměr té doby nechceme připustit. Třicetileté děti, co se bojí vyhodit své hračky do popelnice. Ale my je přece dnes a denně vyhazujeme, jenže ony se nám stále vracejí do ruky. Třeba v podobě Brambory. Tu Tvoji jsem slupnul jako malinu.

(autor bohužel nedohledán – nechť se přihlásí; pozn. BVÚ), Salon Práva, 21. 9. 2002

 

+++

 

Proč je Piolin vybaven dvěma lebkami a obtížně ty jeho dvě mysli koordinují jedno tělo? Protože se to tak autorovi zalíbilo, založil na tom pár dobrých frků a jedna z těch hlav má roli vypravěče; ale to jen chvílemi, aby se její existence nějak zdůvodnila. Proč je Piolin nakonec prezidentem Svobodně spojených evropských národů? Protože si tak autor usmyslel.  (...) Ano, zvládne docela pěkně evokovat dobu „vikslajvantového štěstí a raket“, ale vždy jen na chvíli; pak jej zase zachvátí fabulační třesavka, kdy musí příběh jakoby ozvláštňovat, vymýšlet různé koniny. (...) Bohuslav Vaněk-Úvalský tvrdí, že „paka spořilovácký“, s nimiž Piolin a jeho záběhličtí druzi bojovali, byli degeneráti z paneláků. Něco o tom vím, byl jsem v 70. letech jedním z těch Spořilováků, co se se Záběhličáky utkávali. Možná jsme byli paka, ale ne degeneráti z paneláků! Neboť Spořilov, jeho jádro postavené v 60. letech, je sídlištěm z cihlových domů. Hezky pan spisovatel popsal záběhlický rybník Hamrák a jeho okolí, ale s paneláky se sekl a budiž za to námi patrioty vypeskován.

Josef Chuchma, MF Dnes, 11. 5. 2002

---

všechny recenze zde
zpět na Bramboru zde